Kachny, teorie spiknutí a fakta o ČTK

Přišel mi e-mail od studentky jedné z mediálních fakult, že prý dopisuje diplomovou práci o Četce. A že prý (jí nejmenovaný) bývalý člen Rady ČTK přišel s informací, že ČTK je hospodářsky na dně, a jak to tedy je. Potěšilo mne, že si tu informaci snaží ověřit.

To je totiž mnohem více, než co dělá většina z těch, kteří o ČTK v poslední době psali, zejména na různých webech. To, co chybělo na faktech, doplnili obvykle fantazií. Často bujnou. Není tedy divu, že se zrodil jakýsi virtuální svět kachen, nepřesností, necelých pravd, dojmů, dokonce teorií spiknutí.

ČTK má v genech, že se snaží fungovat, jako funguje fotbalový rozhodčí. Ten, když svou práci dělá dobře, není na hřišti vidět. Proto Četka obvykle nereaguje, když se o ní někde něco píše. To ovšem neznamená, že je tajnůstkářská. Pokud máte náladu, pojďme se spolu na pár věcí podívat. Kandiduji na generálního ředitele ČTK, a tak mi není jedno, co se kolem Četky povídá.

Údajné mlžení o situaci ČTK

Předně, hospodaření ČTK není tajemstvím. ČTK od roku 1993 předkládá každý rok Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR výroční zprávu. Samozřejmě auditovanou. Visí na webu parlamentu a na webu ČTK.

Členové Rady ČTK mají informace průběžné od generálního ředitele, případně od ekonomického ředitele, které si podle potřeby zvou na svá jednání.

Přesto se lze dočíst, že tito dva pánové nesdělují Radě nepříjemné skutečnosti. Já se zasedání Rady neúčastním, takže nemohu podat svědectví z první ruky.

Ale přemýšlejme.

Jak dlouho by asi generální ředitel mohl Radě lhát o ekonomické situaci firmy? (Milan Stibral je generálním ředitelem od roku 1993.)

V roce 2009 jsem do svého projektu při tehdejší kandidatuře na generálního ředitele ČTK psal o hospodářské situaci ČTK a dovozoval, že nové vedení bude muset přijmou kalibrovaná opatření, aby se výdaje agentury přizpůsobily očekávanému výpadku příjmů.

I kdybychom přijali onu tezi, že dva nejvyšší představitelé agentury – její generální ředitel a její ekonomický ředitel – Radu soustavně neinformují o skutečné situaci ČTK, tak Rada dostala situační informaci minimálně ode mne při výběrovém řízení v roce 2009. Co je pravděpodobnější – že se na to pak generálního ředitele vůbec nezeptala, nebo že to od něj už věděla?

Jak je to s tím hospodařením

Je ČTK “hospodářsky na dně”? Zřejmě je tím míněno, že je agentura těsně před krachem, insolvencí, konkursem. Evidentně není. Platí faktury ve lhůtě splatnosti. Nemá břímě typu splácení Sazka arény, nemá bankovní ani jiné úvěry. Má pro letošek stanoven vyrovnaný rozpočet. Má zhruba sto miliónů korun na účtech a v jiných likvidních aktivech…

Je ČTK nedotčená ekonomickou krizí? Samozřejmě, že dotčená je. Pokud mají její hlavní klienti potíže, není přeci z podstaty věci možné, aby je neměla ČTK. ČTK totiž žije z toho, co nasmlouvá od klientů, žádné jiné zdroje příjmů nemá.

Museli jsme a musíme přijímat řadu opatření, abychom udrželi výdaje na uzdě a pokoušeli se najít příjmy ještě jinde, než tam, kde je nelze zvyšovat. Začali jsme tím, že jsme snížili v roce 2010 příjmy vedení, snížili jsme některé benefity, racionalizujeme zahraniční i domácí síť zpravodajů, omezujeme nebo zastavujeme ztrátové nebo nedostatečně výdělečné servisy, avšak s veškerou pečlivostí směřující k tomu, abychom neohrozili zákonné poslání agentury. Vše se děje veřejně, zaměstnanci se o tom dozvídají na poradách nebo z intranetu, klienti na jednáních. Na druhé straně jsme udrželi všechny významné klienty, sjednáváme nové smlouvy, připravili jsme a připravujeme nové nabídky, doma i v cizině. Je to plavba na divoké vodě, ale raft je rozhodně nad vodou.

Spiknutí

Myslím, že to je i odpověď na další občas vyskakující tvrzení, a sice že nynější management vede agenturu schválně do záhuby, aby umožnil její levnou privatizaci tou či onou zájmovou skupinou.

Je tu psychologická stránka věci – jak vysvětlit, že Milan Stibral se svými spolupracovníky vyvedl agenturu od roku 1993 do roku 1996 z hluboké ztráty a závislosti na státním rozpočtu, drželi ji v příjemné ziskové rovině do roku 2008 a bez státních dotací dosud, a pak se najednou rozhodli, že ji přivedou na buben.

A je tu i praktická stránka záležitosti – privatizace ČTK je možná jen zákonem, tedy za součinnosti vlády, obou komor parlamentu a prezidenta. Místopřísežně zde prohlašuji, že ani já, ani Milan Stibral, ani nikdo z vedení ČTK nepatří k těm, kteří ovlivňují přípravu a přijímání zákonů, a už vůbec ne rozhodování prezidenta republiky.

Nepravdy a fabulace

Monitoring o ČTK přináší poslední dobou nové směry rozmachu.

Začíná to v osobní rovině. Často jde o tak elementárně chybná tvrzení (která otiskl i jeden respektovaný deník) jako, že Milan Stibral byl členem KSČ. Milan Stibral není, nebyl a, jak jsem ho poznal, ani v budoucnu nikdy nebude členem žádné politické strany. Leccos se píše o mém působení v ČTK – snad tedy jen podotknu, že v ní pracuji devět let před listopadem 1989 a 21 let po něm.

Nedávno jsem se na jednom webu dočetl, že jsem vlastně komplicem při nedávném pokusu o vývoz Picassova obrazu z ČR.

Napřed se materiál objevil na webu Virtually. Za pár minut poté, v 9:47 už ho převzal web ceskamedia.cz (kde působí jeden z kandidátů v nynějším výběrovém řízení na ředitele ČTK).  K nám do ČTK ho někdo poslal až v 10:13.

Jde o článek, jehož autorka Jana Dědečková se na základě údaje, který zjistila v Malé československé encyklopedii z roku 1986, snaží dokázat rozsáhlé spiknutí, v jehož centru stojí předlistopadový náměstek generálního ředitele ČTK Drahoš Lustig a sama ČTK – mimo jiné prý za mého přispění. Jeho účelem podle ní má být snaha zveřejňováním zpráv o pokusu vyvézt z ČR Picassův obraz tuto skutečnost bagatelizovat. Je to zvláštní logika, ale jsme na webu Virtually, takže se nedivíme.

Výčet faktických chyb v článku by možná zabral půlku jeho rozsahu. Pozastavím se jen u úhelného kamene, na kterém argumentace stojí. ČTK monitorovala zprávu serveru novinky.cz, který ji zařadil do kulturní sekce a poté sám stornoval. Nemá logiku, aby agentura zprávu, o níž má pochybnosti její původní zdroj, ponechala ve svém zpravodajství. Odběratelé by si na to oprávněně stěžovali a původní zdroj rovněž. A ona údajná nezvyklost toho, že po stornu nenásledovala žádná zpráva? To je poměrně obvyklý postup, jen dnes jsem jich nalezl za posledních pár týdnů několik.

Fakticky je to tak, že ČTK informaci považovala za důležitou a “nasadila” na ni vlastní redaktorku. Nikdo jí nemluvil do toho, co má “nepsat”.

Jelikož kandiduji na generálního ředitele ČTK, musím, bohužel, s podobnými výpady do jisté míry počítat. Svým protikandidátům je, věru, nepřeji. Teoretiky a kachnáře prosím, aby se aspoň strefovali jen do mne, a ne do celé Četky. A ty, kteří to jen (bůhvíproč) čtou, žádám, aby chápali, o co ve skutečnosti jde, a snažili se stejně jako ta studentka informace ověřovat. Všichni víme, že vznik teorie spiknutí je často dán neznalostí a ještě častěji nechutí znát.