Stanislav Holec měl dobrý nápad, když na svém novém blogu zveřejnil článek o tom, proč kandiduje na generálního ředitele ČTK. A je dobře, že se do soutěže přihlásil. ČTK potřebuje dobrého ředitele, a toho lze vybrat jen z dobrých kandidátů. Věřím, že výčet těch na Digizone ještě není konečný. Rada ČTK totiž jejich jména ještě neoznámila.

Každý podnik samozřejmě potřebuje dobrého ředitele, ale v případě Četky je k tomu pár specifických důvodů. Mediální prostředí je sice turbulentní vždy, ale nyní je nestabilní zcela mimořádně. Jelikož národní tisková agentura bývá v každé zemi jen jedna, není jedno, co se s Četkou stane, kam půjde, zda zůstane stabilní. Není to jedno veřejnosti, která se ze zpráv ČTK chce dozvídat, co se opravdu děje. Není to jedno odběratelům, kteří potřebují, aby servis agentury měl takové kvality, aby jim práci uspořil, a ne přidával. Není to jedno zaměstnancům, kteří potřebují umět odhadnout, jaká bude jejich budoucnost. Nemělo by to ostatně být jedno ani politické sféře, protože každý určitě chce, aby se k jeho názorům, postojům a stanoviskům chovala agentura stejně, ať je ve vládě nebo v opozici.

Co k tomu chci přinést já, právník, který zběhl do novinařiny? Věnuji se zpravodajství celý profesionální život, poslední skoro čtyři roky za ně v agentuře odpovídám coby náměstek generálního ředitele pro zpravodajství. Poznával jsem, jak se k němu staví novináři nejen v ČR, ale třeba v Británii nebo v USA – i na některých poměrně exotických místech. Poznával jsem, jak se řídí nejen u nás, ale díky magisterskému studiu MBA (Media) na anglické University of Bournemouth jsem dostal důkladné dávky teorie v pozadí. Během let jsem navázal vztahy s řadou ředitelů nebo ředitelek a dalších manažerů a novinářů evropských tiskových agentur, vyměňujeme si průběžně zkušenosti a tipy, vzájemně si přátelsky kritizujeme projekty a nápady. Je to velmi specifické, zajímavé a podnětné prostředí.

Zpravodajství má sice své neporušitelné principy, ale vedle toho je každý den jiné. Jak se mění svět okolo, mění se i zpravodajství. Změna je jeho podstatou a vlastně každý den potřebuje nový pohled nejen na zpravodajství, ale také na to, co všechno se s ním dá dělat. Nové technologie vyžadují aktivní vývoj nových nástrojů a současně pevné zakotvení v tom, co je etické, technicky a profesionálně možné. Pokud jde o ČTK, vždy jsem u takových změn byl, často jsem je řídil, a kdysi jsem si slíbil, že toho nenechám, dokud nebude zpravodajství agentury běhat lidem, kteří si to budou přát, i doma na ledničkách. Zní to možná podivně a nevážně, ale právě tak znělo, když jsme se kdysi v ČTK sázeli, kdo prodá první fotografii do rádia. Povedlo se to do pěti let.

A proto je dobře, jestliže se do výběrového řízení přihlásily skutečné osobnosti české mediální scény. Agentura a lidé v ní to potřebují stejně jako lidé mimo ni. Standa to už na sebe řekl, já se k němu tímto přidávám. Jména ostatních budeme skutečně znát, teprve až Rada ČTK zítra otevře obálky.