Projekt, se kterým nastupuji do funkce

Dnes jsem se ujal funkce generálního ředitele tiskové agentury ČTK, do které jsem byl jmenován Radou ČTK.

ČTK je více než 15 let zcela nezávislá na státních či veřejných dotacích a vydělá si na sebe prodejem svého zpravodajství a další obchodní činností. Je zřízena zákonem a patří tak k tzv. veřejnoprávním médiím. Proto považuji za správné zveřejnit svůj vítězný projekt, a to navzdory tomu, že ČTK se pohybuje v konkurenčním prostředí.

Projekt byl zpracován v únoru 2011. Rád konstatuji, že některé jeho cíle jsme již začali naplňovat.

Převzetí ředitelské funkce přijímám jako velký závazek. ČTK považuji za naprosto unikátní instituci, plnou tvůrčích profesionálů. Je pro mne čest, že se mohu podílet na rozvoji jejího potenciálu. Chtěl bych v tomto smyslu mít podporu nejen zaměstnanců, ale i veřejnosti a obchodních partnerů.

Jiří Majstr
10.6.2011

1. Role agentury v současném světě

Agentury prošly za více než 170 let své existence[1] bouřlivým vývojem. Od distribuce zpráv poslíčky a poštovními holuby po družice a internet, od morseovky po multimédia, od obsluhy jednoho města po globální dosah. Mnohé se bude dále vyvíjet, některé principy ale zůstanou.

Agentury mají totiž ve světě médií specifické postavení – zabývají se převážně zpravodajstvím a daty. Své služby prodávají hlavně ostatním médiím, jsou tedy zpravidla obchodními partnery, nikoli konkurenty ostatních médií. Protože chtějí mít co nejvíce zákazníků, musí ze samé podstaty a obchodní logiky jejich zpravodajství být spolehlivé a nestranné.

Přitom nestačí, aby to agentura dělala, musí to také tak být vnímáno. Zejména veřejnost musí mít důvěru v to, že agenturou nikdo nemanipuluje. Média z čistě praktických důvodů nemají zájem servis agentury ještě dále nákladně ověřovat, nebo z něj dokonce odstraňovat politické, korporátní či jiné zabarvení. Stejný zájem má ale i politická a ekonomická sféra.

Ačkoli ve světě existuje pro agentury několik modelů – od státního přes družstevní až po soukromý[2] – agentury vždy slouží primárně médiím jako dodavatel zpravodajství, dat a dalších služeb. I proto bývá ve státě jen jedna agentura s plným servisem. Pokud je zřízena médii, kterým má ušetřit náklady, nedává zřizovatelům více agentur smysl. Pokud je zřízena a financována státem, je tato zásada ještě zřetelnější. I tento fakt – přítomnost zpravidla jedné agentury na jednom národním trhu – je ve světě médií specifikem.

To, co se dnes mění, není tedy obsah a jeho základní etické a kvalitativní atributy, ale forma zpravodajství, jeho typy, zaměření a rozsah. Mění se vztah mezi agenturou a médii, mezi agenturou a veřejností, mezi médii navzájem. Žádné z médií – a tedy ani agentury – už není (takřka) výlučným zvěstovatelem zpráv. Agentury a jejich klienti musejí na tvorbě zpravodajství spolupracovat, nejen vzájemně, ale především s veřejností a za využití nejnovějších technologií.


[1] První byla francouzská agentura Havas založená v roce 1835
[2] Přehled týkající se střední a západní Evropy je v příloze