9. Transformace

ČTK je od přijetí zákona o ČTK v roce 1992 v rozporuplné situaci. Je veřejnoprávní institucí s odpovědností vůči státu a veřejnosti, ale působí jako komerční podnik v konkurenčním prostředí. Zákon jí bez jakékoli finanční kompenzace ukládá službu veřejnosti a povinnosti, které jejím přímým konkurentům neukládá (povinnost informovat parlament, zákaz určitých aliancí, například s televizemi, povinnost držet drahé zahraniční a krajské odbočky). Konkurenti toho v boji proti ČTK vždy využívali a využívají, zákazníci na zvýšené náklady poukazují.

Potřeba dospět k definitivnímu a zejména kvalifikovanému rozhodnutí o budoucí podobě ČTK je trvalá, je dána turbulencí mediálního prostředí a konkurenčním bojem. Trvalá nejistota ohledně právní formy spojená s požadavky kladenými na agenturu „navíc“ ve srovnání s konkurenty komplikují situaci a rozhodování, podvazují jeho pružnost, zpomalují dynamiku.

Zdůrazňuji, že rozhodnutí o případné transformaci není v rukou ani managementu, ani Rady ČTK. Při přijímání zákona o ČTK se sice předpokládala privatizace agentury, ale v tomto ohledu ani dnes nepanuje politická shoda. Druhou cestou je novela zákona. Není pochyb, že politická reprezentace by v dohledné době jednu z těchto cest vybrat měla.

Management musí být plně schopen řídit agenturu v nynějším právním rámci až do případného politického rozhodnutí, které sám nemá předjímat, ovlivňovat ani podněcovat, i když současně má být připraven stát se odborným konzultantem při přípravě transformace agentury. Nepřípustná je bezhlavá privatizace bez veřejné kontroly ohrožující zákonné poslání ČTK.