Zdraví ČTK je závislé na zdraví médií

Že je Twitter rychlý a sociální sítě mocné, o tom už dnes nikdo nepochybuje. A pokud o tom pochybuje někdo v médiích, tak by si asi měl vzít zdravotní dovolenou, říká ředitel České tiskové kanceláře Jiří Majstr. Přidaná hodnota „četky“ je podle něj mimo jiné v tom, že když už něco vydá, tak je to zcela ověřené.

Svět se mění, ČTK zůstává. Nebo je to jinak?

Je pravda, že svět médií se v poslední době mění – což je samozřejmě banální konstatování. Mění se především ve způsobu, směru a stylu komunikace. Transparentnost je podle mě novou součástí objektivity. Objektivita tradičně spočívala v tom, že jsme řekli, co se stalo, bez názoru, jak jsme k tomu přišli, kdo se k tomu vyjádřil. Transparentnost je velice podstatná, protože čtenář/divák/ uživatel musí vědět daleko víc – třeba proč jsme vybrali zrovna tento citát, kde si může najít celý rozhovor a tak dále. A k tomu podle mě patří i čitelnost chování velkých mediálních domů.

Jak se to projevuje ve vašem případě?

Tradičně jsme říkali, že četka tady není proto, aby se o ní psalo, ale aby ona psala. A to myslím zatím platí.

Na rozdíl třeba od České televize…

Tak.

Zpravodajství je dnes velmi široký pojem. Kde se v něm nachází ČTK?

Jsou lidé, kteří si večer sednou, „zkonzumují zprávy“ a pak si jdou dělat něco jiného. A pak jsou lidé, kteří chtějí vědět, proč se to tak děje, proč jsme napsali zrovna tuhle zprávu. Guardian v nedávné době otevřel své plánování, což je neuvěřitelně odvážný počin. Německá agentura DPA důkladně říká svým klientům, co bude dělat. ČTK to pochopitelně dělá také, ale DPA je v tom o kousek dál. Důležité je uvědomit si, že četka není konkurentem, ale má servisní pozici. Naši klienti mají právo vědět, co se kde stane, jestli to půjdeme fotit, jestli jim dodáme reportáž a jednu fotku. Všechny tyto technické věci by pak měly v redakci média, které nás odebírá, pomoci rozhodnout se – ano, toto udělá četka, my věnujeme své tři lidi na speciální reportáž na titulní stranu.

To je klasická role četky. Jaká je ale dnes přidaná hodnota ČTK?

My samozřejmě dáváme přidanou hodnotu v tom, že když něco napíšeme, tak je to spolehlivé. Když uděláme chybu a přijdeme na ni, pochopitelně ji opravíme. Klient musí mít jistotu, že když to tak četka napsala, tak to tak i bylo. A stejně důležité je, že když četka náhodou zjistí, že to tak nebylo, tak se postará, aby se klient dozvěděl, že to bylo jinak. A nebude s ním hrát žádné hry. A ještě jednu přidanou hodnotu máme – zejména pro mediální zákazníky -, a to jsou servisní informace. Deníky, očekávané události. My jsme centrum, kam se hrnou informace o tom, co se kde bude konat, a my to strukturovaným způsobem dáváme do něčeho, co se jmenuje databáze událostí. V té pak můžete zadávat dotazy typu „Sklářství v Brně, příští týden“ (ačkoli to by byl asi trochu zvláštní dotaz) a ono to přesně ukáže všechny relevantní akce. To má význam třeba i pro PR agentury, které si podle konkurence plánují tiskové konference. Mimochodem, když jsme s očekávanými událostmi začínali, tak nám občas někdo řekl, že „tohle nám tady udělá sekretářka“. Neudělá, protože u nás na tom pracuje 200 lidí, redaktorů a reportérů, kteří při své práci pochopitelně tyto informace sbírají.

Vaším hlavním zdrojem příjmů je prodej zpravodajství. Jak určujete jeho cenu?

My jsme už na začátku 90. let, kdy jsme jezdili po Evropě a učili se cenové modely tiskových agentur, zjistili, že malé médium má jinou cenu než velké. Je to podle dosahu. Když je někdo velká celostátní televize, tak platí za zpravodajství ČTK jinou cenu než oblastní občasník. Jinou možností jsou výběry. Když někdo vydává sportovní deník, tak ho nenutíme, aby odebíral zprávy o revoluci v severní Africe.
Možná je ale dnes zpravodajství ČTK luxusem, za který se leckomu už nechce platit…

Jsou firmy, které jsou primárně cenově citlivé, a ty tu informaci škrtnou. To nepopírám. Ale zrovna nedávno jsem na semináři o ČTK ukazoval graf vývoje e-mailového servisu. Ten slouží především firmám, státním institucí a zčásti jednotlivcům. Trvá týdny, než se vyladí. Začne jim to chodit a je tam toho moc nebo něco chybí a my to individuálně dolaďujeme. Po určitém poklesu v polovině roku 2010 pronikavě vzrostla poptávka po tomto typu servisu. Krize pak logicky poptávku po určitém typu informací, tedy těch vybraných na míru, podle našich čísel zvyšuje. Klientům šetříme čas zpracováním informací, snažíme se jim šetřit i náklady.

Kdo si tedy dnes vlastně servis ČTK kupuje?

Když vezmeme složky obratu celé ČTK, což není jen z prodeje zpravodajství, ale také třeba z pronájmu budov, tak státní správa je do 10 procent, firmy jsou sedm procent, média 57 procent a ostatní, což jsou třeba nájmy, jsou 26 procent. Takže kdybychom se bavili o obratu čistě za zpravodajství, tak podíl médií vyroste k nějakým 70 procentům. Z toho je jasné, že zdraví ČTK je závislé na zdraví médií. Pokud si média nebudou moci ČTK dovolit, budeme s tím muset něco udělat.

Jak dnes konkurujete rychlým médiím, jako jsou Twitter a internet vůbec? O smrti Muammara Kaddáfího jsme se také nedozvěděli z ČTK, jak vám nedávno vytkl Dan Dočekal…

Dan Dočekal je výtečný řečník a vybral si výborné téma -o smrti Kaddáfího se nedozvíme od českých novinářů, protože tam prostě nejsou. Mimochodem na témže semináři, kde nám toto vytýkal, mi ředitel internetového deníku iDnes, který spolu s celou skupinou Mafra patří k významným platícím klientům, sděloval, že si nepřeje rozšiřování zahraniční sítě ČTK, protože nám to prostě nehodlá platit.

Takže s Twitterem nesoupeříte?

Že je Twitter rychlý a sociální sítě mocné, o tom už dnes asi nikdo nepochybuje. A pokud o tom pochybuje někdo v médiích, tak by si asi měl vzít zdravotní dovolenou. Naše přidaná hodnota je v tom, že když my něco vydáme, tak už je to ověřené. Když někdo tweetne, že v Manchesteru je zemětřesení, tak je to něco jiného, než když BBC odvysílá, že je v Manchesteru zemětřesení. A další věc je – psal to nedávno Jiří Handl na Lupě: agentura sleduje všechno a pořád. Handl se tam zabývá otázkou, že kdyby chtěl sledovat všechno a rychle, tak mu Twitter stačí. A on určitě stačí. Ale musel byste sledovat 20 000 lidí.

Twitter je pro vás dnes zdroj prvotních informací?

Twitter pochopitelně využíváme jako zdroj upozornění, ale musíte to ověřit. Pokud je to tweetový účet Reutera, ruského velvyslance při NATO nebo České národní banky a my to máme ověřené, tak už ho pochopitelně nekontrolujeme. Samozřejmě že si každý novinář musí udělat screenshot -kdyby něco -, ale už se to dá používat jako zdroj a jako citát. Z hlediska techniky agenturního zpravodajství je na tom úžasné, že to je právě těch 150 znaků. My se v podstatě v agenturách shodujeme, že jsme byli twitteři v dobách, kdy se vůbec nevědělo, že nějaký Twitter bude, protože jsme se vždycky do nějakých 150 znaků snažili vtěsnat základní informaci. To je dovednost, kterou máme už dlouho. Úskalím je, že toho je na Twitteru hodně. Třeba arabské jaro, kdy si lidé zprávy různě retweetovali, často se zpožděním. To byla lavina. A druhé úskalí je, že si vše musíte ověřit. Ale to platí u jakékoli informace. Když vám někdo něco řekne na ulici, musíte si to také ověřit. Podle mě agentura nemůže s Twitterem třeba v pokrytí a rychlosti soupeřit – koneckonců i v ČR má Twitter víc „zpravodajů“, než mají všechna česká média dohromady.

Pro ČTK je asi principiálně důležité pronikat do mobilních zařízení…

Máme aplikace na iPhone, iPad a Android. Obrazně říkám, že zpravodajství se díky mobilům vrací tam, kam patří, tedy do kapsy. Dřív se tam nosily noviny, teď se tam nosí chytrý telefon, ale v principu jde o totéž. To znamená, že ve chvíli, kdy mám čas, se na to můžu podívat. Oproti novinám, kde máme to, co se stalo včera, v mobilu vidíte to, co se stalo před deseti minutami. Pochopitelně to ale takto dělají lidé, kteří mají o zprávy zájem. Když má někdo zájem o fotky, tak má v kapse fotky, když o kurzy akcií, tak ho zajímají burzovní indexy.

Neuvažujete kromě Českých novin, které provozujete, o možnosti vytvořit z množství informací, jimiž disponujete, vlastní, na míru stavěný formát a posílat ho lidem do tabletů a mobilních telefonů?

Na míru stavěné formáty jsou jedním ze směrů, o nichž uvažujeme, kde máme už určité zkušenosti a kde nebudeme konkurovat klientům. Musíte si uvědomit, že zpravodajství ČTK je beznázorové a o naše zprávy se zajímá velmi zajímavá skupina lidí, která si názory vytvoří sama. A jsou lidé, kteří si chtějí číst svého oblíbeného komentátora, což my jim nenabídneme. Přiznávám, že je dráždivé do této sféry vstoupit a pojmout ji jako určitou laboratoř, kde můžeme získat zkušenosti, které pak dále využijeme i pro naše klienty.

Zpravodajství dnes pracuje kromě písmenek i s fotkami a videi. Jak jste na tom vy?

Co se týče multimediality, máme takové technické vybavení, že naše fotky vědí, ke kterým zprávám patří, naše audio ví, ke které patří zprávě, a naše novější zpráva ví, kterou starší zprávu nahrazuje. Tuto funkčnost jsme zprovoznili už před několika lety a byli jsme kvůli tomu nuceni vyvinout vlastní multimediální redakční systém. Ten se nám mimochodem podařilo prodat do německé DPA.

Tisková agentura svým způsobem funguje jako jakýsi „neutrál“…

Principem agentury je, že se klienti složí třeba na náklady za parlamentní zpravodajství, které by stejně museli vynaložit. Ale jsou i jiné možnosti. Na konci léta jsme ve spolupráci s několika dalšími velkými vydavatelskými domy sledovali zneužívání obsahu na internetu. My jsme byli koordinátorem, který to v souladu s přáními klientů zorganizoval, a pracujeme na vyhodnocení. To je typická služba, která k agentuře jako neutrálnímu subjektu patří.

Jak by podle vás měla ČTK vypadat třeba za dva roky?

Představuji si agenturu, která je současně hodně moderní a zároveň se drží tradičních věcí. Protože jakmile o píď ustoupíme od spolehlivosti, tak končíme. Měli bychom přicházet s novou nabídkou pro trh v moderních řešeních a nových formátech. Brutálně průběžné zpravodajství v podobě Twitteru nebo internetového zpravodajství v současné době hraje svou roli. Přitom ale platí – a to je na tom fantastické -, že vždycky fungují současně oba protiklady. Jsou totiž lidé, kteří si večer vypnou televizi, vezmou si iPad a čtou si tam věci dlouhé dva až tři tisíce slov, které se dnes už tolik neprodukují. Takže se dívám i tam, kde by bylo něco zajímavého a sedělo to zároveň agentuře i jejím klientům.

Jiří Majstr během působení v ČTK byl postupně zpravodajem v Indii, USA a Británii. V polovině 90. let pomáhal založit první internetové zpravodajské stránky ČTK v angličtině a koncem 90. let se podílel na vzniku internetové divize agentury Neris a byl jejím prvním ředitelem. Působil na pozici šéfredaktora, náměstka generálního ředitele pro zpravodajství a od června 2011 je generálním ředitelem ČTK. Je spoluautorem dvou knih o mezinárodní politice.

 

autor: Miroslav Honsů, zdroj: Strategie 12/12 (15. 12. 2011)