Urgentní urgence urgentních …. (laskavý čtenář si dosadí)

Na webu www.ceskamedia.cz se občas něco napíše o mně, tak mi to někdo přepošle. A tak jsem se oklikou dozvěděl, že jsem při dnešním slyšení uchazečů o funkci generálního ředitele “nebyl přes urgence k dispozici” pro rozhovor pro RTA/ČM.

Víte, jak takové urgence ze strany ČM/RTA vypadají? Tak to jdete maličkatou četkařskou recepcí, kudy nemůže proklouznout ani myš, rozvážným krokem (kandidujete na generálního ředitele, tak to jinak než rozvážným krokem nejde) k turniketu. Zaznamenáte kameru, dva lidi u ní, ale žádný pohyb. Asi za hodinu se od jednoho z kandidátů dozvíte, že je tam dole RTA nebo štáb Českých médií a dělá s kandidáty rozhovory. Zavrtá vám hlavou, proč ne se všemi, ale z hlavy to zase pustíte, máte vážnější starosti, než přemýšlet o redakční politice RTA a už vůbec ne Českých médií.

No, a to je celé, žádný telefonát sekretářce, žádná žádost o rozhovor, nic. Urgence (navíc v plurálu, tedy opakované) v pojetí štábu ČM vypadá evidentně tak, že počká, zda se daná osoba sama nedovtípí, že by měla přijít a sama se přihlásit. Ještě, že nepracují v ČTK.

P.S. Po zveřejnění tohoto blogu přišla od ČM omluva, polo-odstranění nesprávné informace a žádost o rozhovor. A jako naplnění návrhu z mailu pana Bohdala z ČM, že nepokládá za vhodné špičkovat se, kde kdo udělal chybu, další jím podepsaná kritika ČTK a na mne.

Ukázalo se v ní, že dotaz u vrátného, zda určitá osoba projde vrátnicí, se považuje za žádost o rozhovor. Dále se ukázalo, že pokud ČM chtějí s někým mluvit, tak neumějí vytočit číslo jeho sekretariátu z mobilu, aby se nemusela zabývat tím, co jim je “umožněno” a co jim “umožněno” není. Cool.

A pravda – jeden den ČM nevěděla, jak mne vytáhnout z “útrob” ČTK (to totiž potřebovali napsat do zprávy, že jsem se vyhýbal kontaktu) – ale když jsem se veřejně ozval, tak vytočení čísla mého sekretariátu druhý den šlo ČM hned v devět ráno docela snadno. Najednou si ČM vzpomněla i na mou emailovou adresu.

Zamaskovat fakt, že jim celou dobu nejde o nic jiného, než mne a ČTK postavit do pozice těch, kteří nekomunikují, se nemůže na základě faktů podařit. Prostě, není to tak, že jsem já nechtěl komunikovat s ČM, ale je to tak, že ČM nechtěla komunikovat se mnou.

Už teď se těším na další zábavné pokusy ČM tvrdit opak.